Nejefektivnějším prostředkem je zeleň a její klimatizační vlastnosti. Pro údržbu zeleně je však nutná voda – odpařující se voda je vlastně základ klimatizace. Zvýšená spotřeba vody si logicky klade otázku, kde vodu brát. Příspěvek se zabývá tím, jaký zvolit nejlepší postup (holistická analýza) a jak při výběru zdroje vody zohlednit například i synergické efekty – zmenšení odtoku dešťové vody souvisí se snížením znečištění v tocích zejména tam, kde jsou jednotné kanalizace, nebo použitím vyčištěné vody obsahující nutrienty na závlahu se brání trofizaci toků atd. Dále se příspěvek zmiňuje o zbytečně přetrvávajících administrativních bariérách a možnostech jejich překonávání s využitím již vydaných technických i organizačních norem potřebných pro hodnocení rizik.