Projekty zaměřené na udržitelnost měst po stránce životního prostředí se snaží minimalizovat odtok srážkových i odpadních vod z měst a maximálně je využít na zlepšení mikroklimatu prostřednictvím působení zeleně. Ušetří se tak především energie a náklady na klimatizaci v letním období. Zeleň se pak vyskytuje v nejrůznějších formách – zelené střechy, zelené fasády, parkové úpravy. Cílem je dosažení určitého podílu zeleně – tzv. MZI indexu, který je měřítkem vytvoření mikroklimatu žádaného z hlediska zdraví. Ozeleněním měst by se měl eliminovat předpokládaný nárůst teplot vyplývající z prognózovaných změn klimatu. Ve městech hrozí oteplení až o 5 oC do roku 2050, některé části měst by se tak staly neobyvatelnými zejména pro děti a starší lidi.
Ozelenění úzce souvisí s potřebou vody na udržování zeleně. Kde vodu vezmeme, bude mít vliv na udržitelnost, tj. na „modrý“ zdroj a na potřebu vody. Modro-zelená infrastruktura (MZI) řeší vodu, zeleň, a tedy i klima jako jeden celek. Vedle vlivu na klima má pak MZI celou řadu dalších dopadů, např. na kvalitu vody v tocích.
Propustné povrchy a zelené střechy
Cílem optimálního hospodaření se srážkovými vodami by mělo být v maximální možné míře napodobit přirozené odtokové charakteristiky lokality před urbanizací, tzn. zachovat poměry mezi zasakovanými vodami, vodami, které odtečou, a vodami, které se odpaří. V první řadě je potřeba zabezpečit zasakování, pokud je to možné, a minimalizovat tak odtok. Minimalizovat odtok povrchových vod je pak možné zvýšením podílu propustných povrchů, nárůstem ploch zelených střech, anebo zachycením srážkové vody a jejím dalším využitím.
Obr.: Zatravněné zasakovací AS-TTE ROŠTy pro propustné povrchy.
Recyklace vod
Minimalizovat množství odpadních vod je pak možné opatřeními uvnitř budov, např. recyklací šedých vod nebo recyklací průmyslových odpadních vod, kde by mělo být cílem dosáhnout nulového vypouštění odpadních vod. Cesta k nulové produkci odpadních vod vede přes optimalizaci výroby a upřednostnění technologií zaměřených na mechanické odstranění znečištění – mikro, ultra a nano filtraci nebo i reverzní osmózu a následnou likvidaci koncentrátů. Zajímavé je i využití měkké srážkové vody na výrobu ultra čisté vody nebo vody s nízkým obsahem minerálů. Za zmínku stojí, že optimalizaci hospodaření s vodou v průmyslu podpořilo i MPO dotačním titulem umožňujícím provedení inventury hospodaření s vodou. V rámci tohoto titulu je tak možné zmapovat průběh spotřeby vody a koloběhu v rámci firem a navrhnout úsporná opatření.
Propustné povrchy jako minimální opatření
Nejčastějším argumentem proti propustným povrchům je, že znečištění vod z parkování je potřebné odstranit v odlučovačích lehkých kapalin. Jde často o setrvačnost v rozhodování, a o to, že si posuzující strana neuvědomuje nebo nechce připustit, že podkladní vrstvy mohou mít sorpční schopnosti.
Někdy přímo dokonce obsahují speciální sorbenty a je tím zabezpečeno jak zachycení, tak i proces biologického rozkladu např. uhlovodíků. Podkladní vrstvy tak plní hned několik funkcí – zachytí znečištění a pak ho zároveň rozloží. Je možná i konstrukce s využitím travního porostu, tam navíc spolupůsobí i kořenový systém porostu. Šetří se tak celá řada úkonů spojených s manipulací odpadů a následným zpracováním. Jednou z možností, jak sorbovat znečištění je i použití produktů pyrolýzy do podkladních vrstev. Okruh se tak uzavře – recyklovaný odpad slouží jako sorbent a prostředek ke zvyšování množství zachycené vody v půdě, navíc s možností další recyklace.
... a můžete se i podívat na webinář "Voda pro modro-zelenou infrastrukturu", který jsme pro vás připravili
Ing. Karel Plotěný